Mikulčické Valy jako významné centrum Velké Moravy byly objeveny poměrně pozdě, až v roce 1954. Do té doby byla památka „ukryta“ v lužním lese a „chráněna“ pravidelnými rozlivy řeky Moravy. Periodické povodně omezovaly až do vybudování regulace řeky Moravy v roce 1971 výrazně archeologický výzkum i provoz areálu. Z toho důvodu musely být „moderní“ objekty archeologického pracoviště a muzea umístěny ve vyvýšených, proti záplavám přirozeně chráněných místech, která se kryjí s nejcennějšími partiemi památky. Areál má statut národní kulturní památky a nese oficiální označení „Slovanské hradiště v Mikulčicích“. O jeho správu se stará Masarykovo muzeum v Hodoníně zřizované Jihomoravským krajem. Výzkum hradiště a jeho zázemí zajišťuje brněnský Archeologický ústav Akademie věd ČR, který zde má od roku 1954 své detašované pracoviště.

Velkomoravské hradiště Valy u Mikulčic je archeologický fenomén popsaný v řadě odborných i popularizačních knih, sledovaný v mediálních reportážích a aspirující spolu s kaplí sv. Margity v Kopčanech na nominaci k zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO. Jedná se o oblíbený turistický cíl tisíců návštěvníků. Především jde o půvabné místo uprostřed lužních lesů, místo s bohatou historií a nezaměnitelným geniem loci.

Mikulčické Valy jako přední centrum Velké Moravy byly objeveny poměrně pozdě, až v roce 1954. Hned první sezóny archeologického výzkumu prokázaly, že jde objev evropského významu. Koncentrace zděných staveb, zejména kostelů, rozsáhlá a bohatě vybavená pohřebiště velkomoravské nobility, početné doklady špičkového uměleckého řemesla, vzácné nálezy konstrukcí a předmětů ze dřeva v říčních sedimentech, ale i doklady raného urbanismu, to vše vedlo archeology k přesvědčení, že lokalitu je třeba zkoumat pomocí velkoplošných výzkumů. To se dělo téměř 40 let, až do počátku 90. let minulého století, kdy nastoupila etapa systematického zpracování a publikování získaného pramenného materiálu. V posledních 15ti letech probíhá kritické zpracování a ověřování základních otázek mikulčického výzkumu. Toto zpracování se opírá jednak o komplexní teoretické bádání o Velké Moravě a evropském raném středověku, jednak o nové terénní práce na lokalitě. Dnešní terénní výzkum v Mikulčicích má zcela odlišný charakter od dřívějších odkryvů: vedle nedestruktivního průzkumu jde o revizní a záchranné práce doplněné detailními sondážemi badatelského charakteru. Cílem celého současného interdisciplinárně pojatého a mezinárodně orientovaného výzkumu je zodpovězení klíčové a dosud ne zcela uspokojivě vysvětlené otázky, čím byly Mikulčice a Velká Morava v dějinách střední Evropy 9. století po Kristu.

Mikulčické hradiště bylo v 9. století součástí sídelní aglomerace rozkládající se na obou dnešních březích řeky Moravy a označované jako aglomerace Mikulčice–Kopčany. Výzkumy v Kopčanech, zahájené v 60. letech minulého století, získaly nový rozměr po roce 2004, a to především v souvislosti s objevy u kostela sv. Margity Antiochijské.

I přes absenci dobových historických zpráv lze na základě výsledků archeologického bádání poměrně s jistotou říci, že mikulčické Valy byly předním centrálním místem Velké Moravy spojeným s vládnoucí panovnickou dynastií Mojmírovců. Z hlediska svého historického významu, stavu dochování archeologických pramenů a jejich poznání, ale i malebného krajinného prostředí je hradiště Valy u Mikulčic výjimečnou lokalitou jak z hlediska domácího, tak evropského kulturního dědictví a výzkumu. Proto byly v letech 2007 a 2014 učiněny pokusy o zápis mikulčického hradiště společně s kaplí sv. Margity v Kopčanech na Seznam světového dědictví UNESCO, bohužel neúspěšně. Dnes se správa i výzkum lokality řídí management plánem obou nominací a cíleně se připravují na budoucí finální nominaci. Současně probíhá dlouhodobá revitalizace celého areálu.

Bohužel, dnešní podoba památky je poznamenána přítomností funkčních („moderních“) staveb. Jejich umístění v jádrovém území hradiště souvisí s vývojem krajiny, ale i s dřívějším pojetím archeologické památkové péče. Každoroční povodně, které trápily Mikulčice až do regulace řeky Moravy v roce 1971, nedovolovaly budovat objekty zázemí výzkumu a muzejní prezentace jinde než ve vyvýšených, proti záplavám přirozeně chráněných místech; ta se bohužel kryjí s nejcennějšími partiemi památky. Dnes je snahou tyto objekty přesouvat mimo jádrové území hradiště, tak jak jsme toho svědky v případě výzkumné základny archeologů a jejího přestěhování z centrálních „Valů“ do okrajové polohy „Trapíkova“ v roce 2014.

Areál lokality má dnes statut národní kulturní památky a nese oficiální označení „Slovanské hradiště v Mikulčicích“. O jeho správu se stará Masarykovo muzeum v Hodoníně, zřizované Jihomoravským krajem. Výzkum hradiště a jeho zázemí zajišťuje Archeologický ústav Akademie věd ČR, Brno, v. v. i., který zde má od roku 1954 své detašované pracoviště. O velkomoravských Mikulčicích se můžete více dočíst v publikacích Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i.

Další odkazy

Archeologický ústav AV ČR, Brno, v. v. i.
Výzkumná základna Mikulčice-Trapíkov
Masarykovo muzeum v Hodoníně – Slovanské hradiště v Mikulčicích
Obec Mikulčice
Obec Kopčany


Mikulčice-Valy z dronu. Snímkování hradiště pochází z léta roku 2018. Průlet byl realizován po jižní straně lokality směrem od západu k východu. Travnaté zelené pásy na posekaných loukách (travní řeky) evokují zaniklá říční ramena a vizualizují přibližný rozsah opevněné části hradiště.

Mikulčice-Valy ve 3D. Metodou vícesnímkové fotogrammetrie byl vytvořen z leteckých snímků 3D model hradiště.
Mikulčice-Valy. Hradiště s půdorysy kostelů, budovami Památníku Velké Moravy a původní archeologickou základnou ARÚB v roce 2018 (foto J. Šindelář).
Mikulčice-Valy. Hradiště s půdorysy kostelů, budovami Památníku Velké Moravy a původní archeologickou základnou ARÚB v roce 2018, č.2 (foto J. Šindelář).
Mikulčice-Valy. Památník s vyhlídkovou věží (foto Š. Krupičková).
Mikulčice-Valy. Z výzkumu druhého kostela v areálu akropole v roce 1956 (foto J. Škvařil).
Mikulčice-Valy. Moderní fotogrammetrická dokumentace terénu. Výzkum hradby předhradí s naplaveným kmenem stromu v roce 2018 (autor J. Šindelář).
Mikulčice-Valy. Revizní výzkum třetího mikulčického kostela – baziliky – v roce 2012 (foto L. Poláček).